Vítejte na stránkách školního blogu!
ŠKOLNÍ BLOG
Rádi bychom Vám prostřednictvím zajímavých příspěvků ukázali, jak naši žáci umí tvořit. Sledujte tedy pravidelně nově přibývající zprávy, články, referáty, ankety, rozhovory a další výjimečné žákovské texty.
ŠKOLNÍ ROK 2020/2021
Líčení zimy 
Osmáci přetvářeli líčení do obrázků, případně dopisovali text. Podívejte se, jak se jim to povedlo .
Zima je bohatá dáma, která kolem sebe sype diamanty a z obyčejných kapek vody umí vytvořit ty nejhezčí perlové náhrdelníky. Ovšem také nese obrovskou moc, cokoliv jen spatří v ledovou sochu s bílým kloboukem promění. Zima má také ducha uměleckého, abstraktní malbu na okno vykreslí a auto chladnou dekou překryje. Ale ovšem není třeba dívat se na ní jen ve špatném duchu, protože tato dáma je také duchem společenským a radostným, jelikož svátky vánoční a pokrývku sněhu přináší spolu s vánočními ozdobami nejrůznějších druhů na stromech a oknech ve všech našich domovech.
- od Elišky M.
- od Míši Š.
- od Nely S.
- od Verči K.
- od Káji M.
- od Bey K.
- od Aničky M.
- od Vojty S.
- od Anet P.
- od Klárky S.
- od Marti N.
Nomen omen
Žáci 8. ročníku pracovali na charakteristice postavy. Na základě jména postavy vykreslili jak její vnější popis, tak i vlastnosti, chování a jednání. Podívejte se na některé povedené kousky .
Rodina Slávů
Byl jednou jeden pán a ten se jmenoval Krutoslav. Krutoslav žil na vesnici na Moravě. Všem lidem se zdál jako hodný a pracovitý muž. Dělal na poli a vždy ve středy a ve čtvrtky chodil prodávat do centra vesnice to, co v ostatních dnech vypěstoval. Krutoslav měl také rodinu, manželku Jaroslavu a dva syny, Zdislava a Dobroslava. Zdislav byl plný fantazie a ze všeho nejraději stavěl hliněné zdi u Slávů na zahradě. Dobroslav moc fantaze neměl. Každou sobotu pořádal menší oslavu v chrámu naproti domova Slávů. Každý, kdo tam přišel, byl s oslavou spokojený, protože Dobroslav vždy udělal tu nejlepší show. Zato tatínek Krutoslav z toho moc nadšený nebyl. Stále si doma stěžoval, že jsou ty oslavy až moc pozitivně naladěny. Maminka Jaroslava byla naštěstí velmi trpělivá a hodná a proto svého manžela každou sobotu pěkně uklidnila. Když už se tohle dělo delší dobu, Jaroslava začala mít menší deprese. A proto vždy na začátku jara Jaroslava sama se sebou oslavuje, že ten rok pěkně zvládla.
Nela S., 8. A

Drahomíra Šperková
V nedalekém malém městečku žila paní jménem Drahomíra Šperková. Obě dvě jména tuto milou paní vystihovala. Sice by se podle příjmení mohlo zdát, že bude namyšlená, ale je to právě naopak. Drahomíra byla velmi hodná a ušlechtilá paní. Dosáhla zrovna 45 let, když si potřebovala znovu najít práci. Bavil ji svět knížek, a tak se začala zajímat o práci v knihkupectví. Nikdo neměl sebemenší důvod ji nepřijmout, a tak hned na druhý měla práci. Byla tam velmi spokojená i přes to, že se na ni zákazníci dívali celkem udiveně. Drahomíra totiž v malinkém obchůdku stála s širokým a krásným úsměvem, který vytvářel úsměv i na ostatních tvářích, na sobě měla často krásné drahé a krajkované šaty, které jí často všichni záviděli. Na rukou měla nádherné šperky, jak náramky, tak i prstýnky. To samé i na krku a v uších, měla krásné drahé šperky, které jejímu vzhledu dodávaly pořádný šmrnc, jehož si každý hned všiml, popravdě nebylo snad ani možné si nevšimnout. I přesto ale byla Drahuška velmi milá a měla srdce ze zlata, jak se říká. Všem chtěla pomáhat. O pány taky neměla zrovna nouzi, každý z města se totiž ztrácel v jejích krásně modrých očích. A když chodila třeba jen tak po ulici, každý se za ní hned otáčel už jenom kvůli tomu, jak jí vlály vlasy ve větru, měla je krásné, dlouhé a blonďaté s nádechem hnědé. Parádně se k ní hodily. No a toto je Drahomíra Šperková, milá a pěkná dáma z menšího městečka Župánkov.
Viki H., 8. A
Anežka Strašná
Anežka Strašná – jak už podle jména jde poznat – je doopravdy strašná. Je tak líná, že si ráno ani zuby nevyčistí. Každému závidí jejich vzhled, ale pro to, aby ona také vypadala dobře, nic nedělá. Její netrpělivost přesáhla hranici. V řadě u pokladny žádá každého člověka před ní, aby ji pustil dopředu, protože spěchá. Samozřejmě, že lže. Jenom se jí nechtělo tu řadu vystát. Taky ji musíte stokrát požádat, aby vám donesla třeba jenom kapesník nebo telefon. Vzhledově nevypadá úplně nejlíp. Vlasy má zacuchané tím, jak si je nečeše. Když na vás mluví, musíte si držet odstup, protože jí smrdí z pusy. Člověk by jí nejraději do ruky vrazil balíček žvýkaček. Oblečení má pokrčené a špinavé. Doufám, že se jednou ponaučí a bude věci dodržovat a dělat tak jak má.
Kája M., 8. A
Drahomíra Šperková
Byla jednou jedna vévodkyně z Aldovánie. Měla dlouhé černé vlasy, které jí zdobily malé prstýnky. Tváře měla spíše dokulata. Nosila dlouhé vycpané šaty, jež byly prošity zlatem. Byla chamtivá a lakomá, nikdo ji neměl rád. Všechny daně, co vybírala, si nechávala a kupovala si za to drahé šperky a rubíny. Byla velmi lakomá. Nechávala si pozlatit i svůj jídelní stůl, postel, dokonce i křeslo. Když se jí nějaká maličkost nelíbila, nechávala na poddané uvrhnout i ten nejhorší trest. Jejím nejoblíbenějším trestem bylo vyřezávání jazyků a uší. Potom jimi krmila psy. Do obýváku si nechávala vycpávat divoká zvířata. Každý doufal v lepší zítřky.
Adri S., 8. A
Květomila
Květomila je moc milé dítě, které má rádo květiny. Má dlouhé krásné vlasy, do nich si pořád splétá kvítí. Květomila je menšího vzrůstu, má asi 110 cm. Není divu, že je malinká, je jí pět let. Když se na někoho podívá a usměje, tak ho to zahřeje u srdce a zlepší celý den. Je hodná, milá, cílevědomá a spravedlivá.
Cílevědomá je, protože ví, co chce v životě dělat, chce být s květinami, a tak bude zahradnicí. Má moc ráda květiny, a proto když někdo něco udělá nějaké rostlince, je z tohoto činu smutná. Říkají ji malá květinka nebo květinové sluníčko. Její jméno se hodí k celému jejímu zevnějšku, vlásky má zbarvené jako heřmánek, voní po vanilce. A její nejoblíbenější květina je… ?
Anet P., 8. A
Abychom se správně naladili na přicházející zimní období…
Podívejte se na výtvor Damiena M., který na základě popisu zimy nakreslil tento skvostný obrázek…
„Zima je bohatá dáma, která kolem sebe sype diamanty a z obyčejných kapek vody umí vytvořit ty nejhezčí perlové náhrdelníky.“
ŠKOLNÍ ROK 2019/2020
Pozvánky 
- Pozvánka od Elišky M.
- Pozvánka od Klárky S.
- Pozvánka od Lidušky K.
- Pozvánka od Beátky K.
- Pozvánka od Aničky M.
- Pozvánky od Nely S.
- Pozvánka od Markét V.
- Pozvánka od Adri S.
- Pozvánka od Elišky S.
- Pozvánka od Adriena G.
- Pozvánka od Marti N.
- Pozvánka od Ondry Š.
Tvorba textů
Další žáci se pustili do tvorby různých typů textů, ať už to byl příběh, článek, dopis nebo umělecký text. Moc se jim povedly, a proto doufáme, že si hezky počtete .
- Umělecký text od Adriena G.
- Dopis od Beáty K.
- Článek s hodnocením od Denise G.
- Příběh od Robina G.
- Dopis od Klárky S.
- Článek od Damiena M.
Dopisy 5. A
Kamarádi z 5. A si píšou alespoň takto.
- Karolína, 5. ročník
- Tomáš, 5. ročník
- Terka, 5. ročník
- Jana , 5. ročník
- Filip, 5. ročník
Líčení obrázku 
Žáci 7. ročníku se seznámili s novým slohovým útvarem, líčením, a vytvářeli texty podle obrázku. Zaslouží si velkou pochvalu.

Stmívá se. Teplý letní den se blíží ke konci. Sluníčko zapadá, zanechává za sebou oranžovo růžové odstíny. Lehký vánek klouže po vodě. Moře odráží západ slunce a lodě jako zrcadlo. V přístavu jsou zakotvené lodě, malé motorové a plachetnice i velká výletní loď. Na přístavním molu se procházejí lidé. Páry sledují, jak sluníčko mizí za ostrovem. Na obloze není skoro žádný mráček. Tři přátele si povídají o skvělých zážitcích, co prožili za celý den. V přístavu je klid a ticho, jenom jde slyšet, jak voda šplouchá o betonové molo.
Artem, 7. ročník
Na tiché a šeré obloze jde vidět, jak tmavé slunce zapadá za horami, za dalekým obzorem. Odraz slunce na hladině kalné vody pomalu mizí společně se sluncem. Zapadlý přístav je plný kotvících lodí a lidí, jež pozorují zapadající slunce s obdivem v očích. Zatímco se tma vkrádá do scenérie, ze stožáru se stávají temné věže tyčící se nad hlavami lidí. Vlnky pomalu pohybující se na vodní hladině pozvolna mizí v temnotě. Na obloze plují mraky, jež za nedlouho zmizí se zapadajícím sluncem.
Hlína nacházející se kousek od zálivu je stejně černá jako brzy bude noční obloha. Mraky kolem slunce jsou osvícené posledními slunečními paprsky. Na hladině vody se vytvořila dlouhá zlatavá čára směřující ke slunci jako ručička kompasu. Nad přístavem přeletí jediný černý pták užívající si výhled, jen moment předtím, než se místo ponoří do temnoty.
Adrien, 7. ročník
V létě jezdí většina lidí za teplým a průhledným mořem. Západ slunce nad mořem je vždy jako z pohádky. Slunce se v něm odráží jako míček od stěny. Po jemném písečku se prochází hodně lidí. Někteří z nich projdou celou pláž, někteří, však dojdou do kavárny na kafíčko nebo na nějakou jinou dobrůtku. Na pláži si nelze povšimnout malých děťátek, které si staví hrady z písku. Hodně lidí krmí ptáčky, jsou to především rackové, kteří zpívají a poletují nad hlavami lidí. Po nějaké době se sluníčko ztratí za hornatými vršky, jako by spadlo do vody. Než slunce zapadne většina lidí už odejde do svých malebných domečků a hotelů. Potom se z moře vynoří měsíček a nastane noc.
Robert, 7. ročník
Stojím na krásném břehu moře. Dívám se na okouzlující západ sluníčka. U kraje moře jsou zakotveny malé lodičky. V dáli vidím další ostrov. Nad ostrovem plují mráčky, které působí romantickým dojmem. V moři se odráží stěžně lodí. Lidé posedávají na dlouhém molu. Na obloze se ukazují červánky. Ostrov v dáli je velmi hornatý, který vypadá, jako když jsou na moři vlny. Obloha má různé barvy, které mi připomínají duhu.
Anička, 7. ročník
Jsme rádi, že i během mimořádné situace naši žáci neztrácí nápady a tvůrční schopnosti – proto si přečtěte zajímavé slohové práce, které vytvořili naši žáci.
ŽRALOTAURUS
V roce 1928 se v chemické laboratoři smíchaly dvě rozdílné buňky. Když přišel Oliver Konstit, německý chemik, tak zjistil, že se přes noc spojili buňky žraloka bílého a dinosaura.
Z těchto buněk se vyklubal Žralotaurus. Tento nový druh živočicha může žít ve vodě i na souši – je to obojživelník. Tvar těla je stejný jako u žraloka ale naspod těla má čtyři dolní končetiny. Je to všežravec.
Rozmnožuje se stejně jako žraloci, ale mláďata Žralotaura musí být alespoň 14 dní na souši, aby si zvykli na vzduch. Tento nový druh živočicha se vyskytuje především v močálech.
Žralotaurus se dožívá 35-40 let. Tento nový druh živočicha je chráněn. Pytláci loví tyto zvířata kvůli tvaru a stavbě těla, protože Žralotaurus měří 3-5 metrů. Můžeme jej spatřit v Kalifornii.
Lukáš, 8. ročník
Zlaté kuřátko ještě nemá sílu…
Začátkem dne končí velká událost, velká hostina noci. Ukončují ji slabé oranžové plameny slunce. Rudl prasat, která si cpala břicha, se naposled smočila v jelením kališti a odchází do hlubokých křovin. Zůstala tu po nich stará „rozhryzaná“ krmoška, která se ještě teď třese po nočním dějství, je prázdná a čeká na naplnění. Náhle se kdesi zlomila větvička a najednou zde stojí mladý srnec. Síla a odvaha v něm proudí a kontroluje své území, jež je celé zpustošené po divoké noci. Zrytá zem je jako zjizvená tvář, která už jen odpočívá po bitvě. Náhle srnec uskočil a zabekal. Cosi mohutného se pomalu a tiše sune houštím ke kališti. Lomoz větví se ozval blíž a objevily se mohutné lodyhy. Z houštin vylezl pravý král tohoto území. Je starý a v jeho světlech jdou vidět bohaté zkušenosti se životem. Přišel zde, aby se zchladil, než sluneční plameny vzplanou oblohou naplno. Mladý mysliveček, který se třese loveckou horečkou jako osika, si snaží vychutnat tuto chvíli. S prvním plamenem slunce na obloze padla rána, a pak dlouhé ticho. Vzduchem se line kouř cigarety, kterou si mladý myslivec zapálí. Pán lesa padnul, aby nastoupil jiný. Naposledy zaznačil a odešel na jiné místo. A pak slunce vysvitlo….
Tadeáš, 8. ročník
Měsíce očima našich žáků…
1
Únor
V únoru už často nebývají studené zimy, ale jsou místo toho teplé. Sníh už jsem léta v únoru neviděl. Pro sníh už se musí jezdit do hor. V nížinách mají lidi smůlu. Je sice tepleji, ale není úplně teplo jako v létě, ale taky často prší. Většina zvířat ještě spí, ale některá už se probouzí k životu. Sluníčko ještě nemá dost sil, aby porazilo na plné čáře zlé mraky. Ke konci února jsou už rána dost světlá a večery také. Noc je ale pořád silný nepřítel i pro slabý měsíc a slunce. Když jsem byl menší, sníh jsem ještě vídával. Některé rybníky a jezera ještě zamrzávají a pak se od nich odráží sluneční paprsky. Ale když napadne sníh na stromy a krajinu, mám vždy pocit, že můžu vypnout a relaxovat. Když byl ještě sníh, jel jsem v autě a všude kolem mě byla zasněžená krajina, tak jsem myslel, že jsem v bílém nebi. Všude byl klid a já jsem relaxoval, slyšel zvuky stálých ptáků. A když k tomu ještě sněží, tak je to nenahraditelný pocit. Připadám si jako v nějaké nebezpečné bouři, ale přitom bezpečné. Při projížďce lesem jsou tam často zajíci a srnky na stromech ptáčci.
2
Prosinec
Prosinec je první zimní měsíc. Začíná padat sníh, tvoří se mléčná mlha. Všude jsou zamrzlá jezírka a tůňky. Staví se sněhuláci a hraje se koulovaná. Pije se výborný zimní čaj, jenž voní skořicí, badyánem, pomerančem a teplou vánoční atmosférou. Lidé jsou šťastní a připravují se na Štědrý den a jiné vánoční svátky. Na Štědrý den lidé balí dárky do balícího papíru s vánočními motivy. Jezdí si zabruslit a zalyžovat do hor.
Eliška, 8. ročník
3
Září
Září je doba, kdy brzy zapadá slunce a později vychází. Co se týče stromů, tak, když si naplánuju procházku na čerstvém vzduchu, potkávám často sousedy, kteří ze svých zahrad shrabují pestré a barevné listy vypadající jako paleta barev. Slunce, jež tak v létě pálilo, odstoupilo a místo něj se pomalu ochlazuje, a celou vládu za počasí bere zatažená obloha, jež nepustí ani jeden paprsek tepla. Ale také taková zatažená obloha vyvolává jiné nálady. Když se procházím po cestičkách kolem malého lesa, vedle rozlehlého jezera slyším zpěv některých ptáčků. Když se podíváme, tak i na živočichy to má vysoký vliv, když se ptáci pomaličku vydávají na dlouhou cestu do teplých krajin. Po cestě, která je dlouhá a strmá, sbírám žaludy. Proč? Já vlastně sama nevím. Ale když se podívám, tak je jich sousta. Pokud si jich vezmu pár, snad se matka Příroda nebude zlobit. Podzim je sám osobě barevný. A tahle to vidím já, ale každý má nějaký dojem, každému se líbí jiný měsíc. Poté, co se vracím domů v jemném větru, kdy se mraky mění na oblohu plnou hvězd, začíná být dost chladno. Cestou zpátky se pokochám ježkem, který si hoví mezi barevnými listy a spadanými jablky, jež se jen tak valí po travnaté cestě. Když se pomalu vracím v chladnu, které podzim neboli září přineslo, je na čase se víc oblíkat. Když se blížím ke svému obydlí, chvíli se zakoukám na tu tmavou oblohu, která se mění v čím dál víc tmavší a tmavší. Po takové procházce se mi budou zdát kouzelné sny.
Katka, 8. ročník
Zážitky z prázdnin našich osmáků 
1
Zážitek z prázdnin
Jednoho normálního dne jsem se vzbudil a myslel jsem, že jsem zaspal. Pak mi došlo, že jsou prázdniny a jenom přes cely dům se ozvalo: Konečně!!!
Venku bylo hezky, tak jsem vytáhl z půdy kolo a jel jsem se projet do lesa. Potom na pole a z pole zase do lesa. Jak jsem tak jel, běhaly kolem mě srnky, zajíci. Dojel jsem až k potoku, byla tam úplně křišťálová voda, a tak jsem se byl kouknout blíž a viděl tam malé rybky.
Pak jsem přijel domů a šel jsem vyvenčit psa, šli jsme se projít. Když jsem přišel, tak jsme se s bratrem a taťkou vrhli na spravování „fichtla“. Jeli jsme na dovolenou, tak jsme měli štěstí, protože den před tím, než jsme přijeli, nasněžilo 30 cm sněhu, tak jsme si to tam užili a hlavně jsem viděl poprvé bobovou dráhu v zimě
A bylo tam hodně stezek pro pěší, jenže všechny jsme bohužel nestihli, ale šli jsme na pár túr a v tom sněhu, to bylo něco, tolik sněhu už jsem dlouho neviděl mezi těmi stromy, které byly zasněžené, to bylo úplně nádherné jako v pohádce.
Tomáš, 8. ročník
2
Můj zážitek z prázdnin
Můj zážitek z prázdnin začíná po velmi promyšleném plánu, jak těch pár dní přežiju. Vše se však v mžiku změnilo pozdním zazvoněním mého doteď spolehlivého budíku. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mám vyběhnout rychle z domu, abych stihl vlakový spoj, ale s jistotou, že až po cestě zjistím, co jsem zapomněl? Anebo jet dalším vlakem se vším, co mám mít? Nebyl bych to já, abych nezvolil variantu 1. Takhle odstartovalo mé prázdninové dobrodružství.
Takže, jak jsem už říkal, vyběhl jsem z domu bez snídaně, bez rozloučení a bez jakékoliv ranní hygieny. K vlaku jsem doběhl v okamžiku zapískání průvodčího. Kráčel jsem a kráčel, každým krokem jsem pociťoval větší nervozitu, chvění rukou a těžší a těžší tlak na hrudi. Začalo mi vrtat hlavou, co se děje, co nemám nebo jestli jsem nastoupil dobře. Byl jsem zadumaný a nevnímal okolí, až do té chvíle, kdy se začalo dokola ozývat: „Pane! Pane! Pane! Jízdenku prosím!“
Už mi to došlo, já nemám jízdenku! V tu chvíli jsem nevěděl, co mám dělat, chtělo se mi do země propadnout! Omluvil jsem se průvodčímu, že jsem ji zapomněl doma a musel jsem opustit vlak na další zastávce. A tak skončily moje dokonale naplánované prázdniny.
Ondra, 8. ročník
Ukázka líčení měsíce Února…
Překrásný a chladný únor následuje hned po prvním měsíci v roce. Je to nejkratší měsíc v roce. V uplynulých letech byl bílý jako peří. Únor stejně jako prosinec a leden v nás vzbuzuje pocit chladu a klidu. Sníh na zem dopadá jako bílý cukr na buchtu. Jelikož je to poslední zimní měsíc, tak ke konci už sníh taje. V únoru se také slaví mnoho významných a mezinárodních dnů, jako třeba Světový den boje proti rakovině nebo Mezinárodní den mateřského jazyka. Ale hlavně se slaví krásný svátek Valentýn, jinak řečeno svátek zamilovaných.
Eliška a Kuba, 8. ročník
PROJEKT
na téma Vesmír
Vytvořila třída: 5. C

Komiksové zpracování slohové práce na téma Vánoce a Silvestr
Zpracovala Eliška, 8. ročník
Osmisměrky s vánoční tematikou
Abyste se o prázdninách nenudili, naši žáci si pro Vás připravili osmisměrky!
– webový odkaz na online verzi je ZDE:

Zpracoval Damien, 8. ročník
Osmisměrky s vánoční tematikou
Abyste se o prázdninách nenudili, naši žáci si pro Vás připravili osmisměrky!
– webový odkaz na online verzi je ZDE:

Zpracoval Marek, 7. ročník
Vánoční vtipy

1
Jde Pepíček za tatínkem a říká: „Tati, já chci na Vánoce psa.“ Tatínek odpoví: „Pepíčku, neblbni, bude kapr jako
vždycky.“
2
Ptá se kapr jeho přítele: „Fanouši, ty věříš na život po Vánocích?“
3
Jde Pepíček za maminkou a říká: „Mami, stromeček
hoří!“ Maminka odpoví:„Pepíčku, neříká se hoří, ale svítí.“ Pepíček přijde za pět minut a říká mamince: „Mami, už svítí i záclony!“
Zpracoval Martin, 8. ročník